SUDÁN IV. – V. 2014

V dubnu a květnu letošního roku jsme podnikli cestu do Sudánu. Téměř šest týdnů jsme poznávali zemi a tamní kulturu, obyvatele a památky, o kterých většina lidí ani neví.

Každý cestovatel má oblíbenou destinaci, kterou si zamiluje a kam se rád vrací. V lednu 2009 jsme na cestě napříč Afrikou projížděli zemí, která nemá moc ctitelů, kterou media zahalily do černého závoje nebezpečí a fundamentalismu, a kde jsme my strávili nezapomenutelný měsíc. Země, se vším všudy, se nám zaryla pod kůži už v prvních minutách, kdy jsme na její půdu vkročili. Každý rok jsme si slibovali, že ten příští se tam vydáme znovu. Ale ten příští se zase řeklo, že ten příští a tak to šlo pět let. Odolávali jsme lákavým pozvánkám našich sudánských přátel.

Navíc máme na jihu Afriky závazek, který musíme pravidelně opečovávat. Naše auto zaparkované v JAR potřebuje „pohyb“, a vybočení z běžné trasy Praha – Johannesburg se moc nehodilo. Nakonec jsme letos touze po návratu podlehli a jeli zemi černých faraonů znovu navštívit. Původně, do posledních minut jsme měli připravenou cestu pouze do nejmladší země světa – Jižního Sudánu. Ale právě v den, kdy jsme se chystali dokončit vízovou povinnost, se z Juby stalo popraviště a následně začaly krvavé nepokoje na více místech. Náš itinerář obsahoval přesně ta místa, která byla zasažená nejvíce. Usoudili jsme, že nemá smysl jezdit někam, kde je to horké jen proto, že tam chceme a pak navštívit pouze jedno město a jet pryč. Odřízli jsme slovo „Jižní“ a rozhodli se, že právě letošní rok je konečně ten správný k návratu do Sudánu.

Něco málo o Sudánu

Bilat al Sudan – jak toto území nazvali středověcí muslimové. Saharská země, která do července 2011 byla největší zemí černého kontinentu. Dnes zaujímá hrdé třetí místo. Země o rozloze 1,88 mil.km2, rozdělená do 18 provincií je domovem něco téměř 31 milionu obyvatel, z nichž největší procento 70% tvoří Arabové, 30% potom černoši, cizinci a jiné etnické skupiny. 97% je islámského vyznání a zbylé 3% křesťanského a tradičního vyznání. Tato zem nikdy nebyla klidnou. Střetávali a střetávají se zde dva světy… arabský a černý. Některé části země se po desetiletí zmítají v krveprolitích, za kterými stojí nejen životní podmínky a kmenové války, ale i postoj arabské vlády, obrovská naleziště ropy a nevzdělanost obyvatel. Obyvatelé Dárfúru, kde „vládne“ krutá skupina Janjaweed, žijí v permanentních bojích a strachu z toho co přijde. Dalším peklem na zemi je Jižní Kordofan, který již prodělal dvě kruté občanské války a genocidu. I přes sepsané příměří v roce 2005 tuto oblast opět souží zabíjení a krutost. Ale vedle těchto „horkých“ oblastí Sudán nabízí pohostinnost, přátelskost a vstřícnost většiny domorodců, kteří vřele vítají každého respektujícího návštěvníka a zajímají se o něj.

I přesto, že většinu země pokrývá nehostinná poušť, vynikají v ní perly jako malebné okolí Nilu, pannenské oázy, podmořský svět a krásné památky dob dávno minulých. Ne nadarmo se této zemi říká domov černých faraónů. Od severu, který je velice vyprahlý a většinou je pokryt pískem, kamením a velmi strohou flórou saharské a bayudské pouště krajina pomalu přechází centrem přes polopoušť, nízké pohoří Sabaloka až do tropického pralesa a vysokého pohoří s nejvyšší horou Mt. Kynyati, které dnes patří Jižnímu Súdánu. Je to jedna z nejchudších zemí světa i přesto, že má ohromné zdroje nerostného bohatství. Kromě zdrojů jižního Súdánu, čímž myslím ropu, se těží měď, zlato a slída. Hlavním zdrojem obživy je zemědělství. Pěstuje se zde bavlna, sorgam, také cukrová třtina a další plodiny. Je největším vývozcem arabské gumy. Dromedáry, kozy a skot je vidět všude kolem, právě pro jejich nenáročnost a přizpůsobivost. Osli jsou tu hojně využívaní k přepravě nákladů i sebe samých.

¨

Súdán se možná na první pohled nejeví jako ideální destinace pro zajímavou dovolenou, ale pod závojem válek, vraždění a fanatismu, člověk objeví něco, co ho bude zaručeně šokovat okamžitě od samotného příjezdu. Příjemně i nepříjemně. První co šokuje je horký vzduch a řízné slunce. Ve stínu 45°C, o pobytu na slunci není slov a v létě, učiněná sauna až 60°C. To jsou ale letní měsíce, od listopadu do března jsou počasí a teploty podstatně příznivější. V roce 2009, před naší první návštěvou jsme byli také ovlivněni zprávami a informacemi o této zemi. V češtině se nenajdou žádné informace a i v jiných jazycích jsou zprávy nedostatečné. Nejvíce funguje ústní propaganda předávaná na některých fórech „overlanďáků“. Už v Káhiře na ambasádě jsme měli první dobrou zkoušenost a již při prvních krocích na půdě Sudánu jsme věděli, že pod tímto jménem se skrývá něco jiného a mnohem víc, než co se říká. Měsíc nestačil, věděli jsme, že se vrátíme. A po pěti letech jsme jeli zpět.

Trasa expedice

Z Chartúmu jsme přes poušť vyrazili směr sever, nejprve po západním pobřeží Nilu přes Dongolu a chrám Soleb. Na konci asfaltky jsme si sjednali trajekt přes ostrov Sai na východní břeh. Projeli jsme vyprahlou kamenitou oblast do Wadi Halfy, kde začíná putování po Sudánu většině návštěvníků (většinou těch co kříží Afriku napříč). Zde jsme nemohli odolat čerstvé rybě, kterou večer po sudánsku připravil náš kamarád Taha.

Z Wadi Halfy jsme po staré cestě projeli malebné núbijské vesnice, sjeli jsme až k dalším památkám faraónů – Gebel Barkal a El Kuru, přejeli napříč do Atbary, abychom se po slušné asfaltce dostali do ráje pro potápěče – Port Sudán. Útesy Rudého moře tady v Sudánu jsou panenské, neposkvrněné cestovním ruchem jako v Egyptě. Pod hladinou se ukrývá i jeden z projektů Jacques Cousteau pokusu žít pod vodou. Nakoupili jsme si tuňáka, barakudu a chobotnici a vyrazili po silnici do vnitrozemí. Počasí se pomalu zhoršovalo, každodenní večerní vítr znepříjemňoval pohodu kempování v buši, několikrát jsme museli vyhledat sudánské motoresty ;-). Nechyběla ani řádná písečná bouře, která nás pohltila jen pár kilometrů od Meroe. Z pobřeží do Chartúmu nám zbývalo jen pár zastávek v několika městečkách a především na, pro tuto zemi asi nejznámější, památce – pyramidy Meroe a komplex Musawwarat a Naga. Relaxovat včetně projížďky po Nilu jsme zajeli na šestý katarakt. V Chartúmu jsme trávili i další dny. Čekal nás ještě jih Chartúmu (El Obeid, Nuba a národní park Dinder).

Nakonec z pár dnů v hlavním městě byly dva týdny a z druhé části expedice sešlo. Teploty se vyšplhaly k 50°C a posledních několik dní dokonce vystřelili na 58°C. V takovém počasí je cestování horor. Podnikali jsme tedy v brzkých ranních a pozdních odpoledních hodinách jen krátké cesty po okolí Chartúmu, do jeho předměstí, přilehlých vesnic a do samotného víru nočního velkoměsta.

V druhé části cesty jsme chtěli navštívit místo, kde jsme před 5 lety strávili příjemné dny a kam se běžně při návštěvě Sudánu nejezdí. Pohoří Nuba a Kadúglí. Jenže stále aktuální horká situace (již od roku 2011, kdy se odtrhl Jižní Sudán) znemožňuje návštěvu. Návštěvu nám vymluvili jak přátelé z Chartúmu, tak i naši přátelé z kanceláře SPLM přímo v Kadúglí. V lednu 2015 se do Sudánu vrátíme a podnikneme další část Expedice Sudán 2015, kdy se soustředíme na další část země, pravděpodobně včetně národního parku Dinder.

Fotografie a aktuální cesty můžete sledovat na FB https://www.facebook.com/…hinginafrica nebo na www.divokaafrika.cz

^ Top