Ing. Jiří Havel

Obdivuhodný člověk nezdolného ducha.Kromě závodního sjezdového lyžování se věnoval od mládí horolezectví. Možnosti zahraničních výstupů byly tehdy omezené, takže osobní vývoj se odvíjel od stovek tatranských cest, přes túry na Kavkaze a v Alpách. Kolem třicítky se začal zaměřovat na severské země, zpočátku na lezení v Norsku, a postupně na Špicberkách – Newtontoppen, Atomfjellet, na Islandu – Hvannadalshnúkúr, v Grónsku – Mt. Forel.

Ve čtyřiceti letech po závažném onemocnění s následkem vážného poškození pravé nohy a její trvale značně omezenou pohybliviost, sestoupil do dolin a začal se věnovat kajaku na divokých vodách. Nejdříve doma, na Slovensku, na Podkarpatské Rusi, na Balkáně a alpských řekách, ale stejně se zase vrátil na sever a během let splul prakticky všechny známé norské řeky, později Yukon, Klondike, Fraser River, Mc Kenzie v Kanadě, resp. na Aljašce. Na Islandu pak řeky Hvítá, Yttri Rangá, Jökulsá a Fjölum, Jökulsá a Bru.

V padesáti letech si naposled zazávodil a skončil druhý na Polar Cupu, o kterém se traduje, že je nejtěžším závodem svého druhu na světě, totiž 540 km plavby po řece Tornio Älv ( obtížnost WW V ) na hranicích mezi Švédskem a Finskem, v celé délce za polárním kruhem.

Je členem redakční rady měsíčníku Dobrodruh a majitelem spoprtovně zaměřené CK Vikingtour. V posledních letech se soukromě věnuje seakayakingu (mořskému kajakingu), zeměpisně orientovanému opět na sever. Kolem ostrova Bornholmu, pobřežím Islandu, kolem sopečných Vestmannských ostrovů, pobřežím North West Territory v Kanadě a především na západním a východním pobřeží Grónska. Dvakrát se také neúspěšně pokusil na kajaku přeplout Beringovu úžinu, narazil vždy na nepochopení úřadů. Ale ani kayaking kolem pobřeží Čukotky nebyl bez zajímavosti. Z finančních důvodů zůstane možná přeplutí Beringovy úžiny neuskutečněným klukovským snem.

^ Top