Reportáže

Když se z masajského chlapce stává muž autor: Petr Jahoda

P. Jahoda je prezidentem Českého klubu cestovatelů

Není to všude na světě s dospělostí jako u nás, kde Vám stačí pouze dosáhnout osumnácti let věku. Pro mnoho národů není věk tolik důležitý. Podle jejich pravidel se chlapec může stát mužem až po vykonání zkoušky dospělosti. Ta vypadá u různých národů jinak.Někde musí chlapec přeběhnout po hřbetech v řadě postavených býků, jinde musí tančit na žhavých uhlících… Každý národ si dokáže pro chlapce něco vymyslet. Obvykle to však bývá nějaký statečný čin, který odděluje jinošství od mužství. Věk ve kterém chlapec tuto zkoušku podstoupí nebývá dán skutečným stářím,ale záleží na rozhodnutí rodičů, náčelníka, rady starších a jen zřídka na vůli samotného chlapce.

Národopisně nejbohatším kontinentem na světě je Afrika, kde žije stále mnoho přírodních národů svým tisíce let starým, primitivním způsobem života. Jejich zvyky a tradice jsou neustále živé protože jsou stálou součástí jejich každodenního života, jakýmsi bontonem, pravidlem slušného chování a zákonem společně. Tyto národy žijí v těsné blízkosti civilizace, kterou demonstrativně odmítají a takřka neberou na vědomí. Právě proto mám Afriku tak rád. Afriku plnou protikladů. Afriku s její rozmanitou krajinou, pouští i deštným pralesem, horami i rovnou stepí, nesnesitelným vedrem, ale i sněhem a ledem třeba na vrcholku nejvyšší hory afriky – majestátního Kilimanjara,Afriku s moderními městy a asfaltovými silnicemi, ale i hliněnými chýšemi a rozbitými blátivými cestami průjezdnými pouze terénním vozem, bankovními úředníky a obchodníky v drahém obleku, ale i polonahými domorodci oděnými velmi spoře pouze do kůží. Kdo jednou do Afriky zavítá, zamiluje si ji navždy.

Masajové

Masajové jsou poměrně velký národ žijící na rozsáhlém území rovníkové Afriky, na hranicích států Keni a Tanzánie.Obývají i území nejznámějšího afrického národního parku Serengeti v těsné blízkosti kráteru Ngoro – Ngoro, kde je největší koncentrace divoce žijících zvířat na světě. Najdete tu zastoupeny snad všechny africké druhy včetně nebezpečných zvířat jako jsou lvi, leopardi, gepardi, hyeny, buvoli, nosorožci, hroši a sloni. Masajové jsou pastevecký národ žijící v buši kde si staví svá obydlí z roští, hlíny a kravského trusu. Obývají tutodivokou a nebezpečnou krajinu již po tisíce let a jsou sní dokonale sžiti. Dalo by se říci, že rozumí řeči větru, ptáků i zvířat. Přesto mají velký respekt před šelmami a historky o roztrhané krávě ba i o bojovníkovi zabitém lvem, napadeném buvolem či rozzuřeným slonem nebývají příliš staré, opakují se pravidelně dvakrát až třikrát za rok. Nedá se říci, že by jeich život byl poklidný a bezpečný. Se soumrakem josu šelmy odvážnější a nebezpečnější. V noci si troufají až k lidským obydlím. Proto masajové staví okolo svých vesnic opevnění z roští a ostrých bodláků, které na noc pečlivě uzavírají. Noční spánek vesnice pak hlídají se svýmji oštěpy mladí bojovníci – Morani.

Když se z masajského chlapce stává muž – aneb jak se stane ze Sikolia – Morani

Stejně jako každý český kluk si i masajští kluci rádi hrají. A stejně jako vy si i oni hrají na vojáky. Na vojáky v jejich životě, tedy na bojovníky jejich kmene, na jedny z nejnazdobenějších mužů v Africe, na masajské vojáky, nazývané Morani.

Pro masajského kluka končí jeho bezstarostné dětství oakmžikem kdy se jeho rodiče rozhodnou udělat ho dospělým. Bývá to mezi třináctým až osumnáctým rokem chlapcova života. Jako u jiných přírodních národů i u masajů musí hoch vykonat zkoušku dospělosti. Ale u masajů je obvzláště náorčná. Trvá totiž tři měsíce. Ale popořádku.

Masajové mohou vykonávat tuto zkoušku pouze v určitém období roku (duben až červen ). Kdo ji neprodělá v této době musí počkat další rok. Jako první znak dospělosti se chlapci provede obřízka. To znamená, že je odstraněna předkožka zakrývající žalud jeho penisu. Potom se po celou dobu zkoušky smí oblékat jen do černého a má obličej pomalovaný bílými ornamenty. Od této chvíle se takto uastrojenému chlapci říká Sikolio. Sikoliové odchází na tři měsíce do buše, kde musí dokázat umění přežít v divoké přírodě, hemžící se nebezpečnými šelmami. Živí se pouze tím co najdou a uloví. Spí volně mimo vesnice. Někteří Sikoliové zůstávají osamoceni, jiní se sdružují do několikačlenných skupin. Působí magickým dojmem. Když jsem je poprvé uviděl tak bylo šero, stmívalo se, slunce zapadalo za obzorem. První co mi blesklo hlavou bylo „SMRŤÁCI“. A skutečně tak vypadali. Honili se přítmím po buši, černé pláště za nimi vlály, téměř nebyli vidět. Jen bíle pomalované obličeje svítily do houstnoucí tmy svými hrůznými ornamenty. Smrťáci, nic jiného to být nemohlo.

Vydal jsem se za nimi. Chtěl jsem s nimi mluvit, dozvědět se jejich příběh. Byli to milí a veselí chlapci, ještě děti a přesto už téměř budoucí bojovníci. Vždyť jejich zkouška nebyla nijak lehká. Přežít tři měsíce uprostřed africké buše, to jistě není legrace. Pověděli mi vše o sobě a o své zkoušce. 6e se těší až z nich budou Morani – bojovníci, kteří se oblékají do červeného, bohatě se zdobí a vlasy si obarvují červenou hlínou smíchanou s máslem, proto aby barva držela. Jak se těší na to, že budou po nocích hlídat klidný spánek vesnice a po setmění doprovázet ženy a dívky na jejich cestách mezi jednotlivými vesničkami. Toto jsou totiž hlavní povinnosti bojovníků. Přes den mohou spát, ale v noci musí hlídat. Bojovníky pak zůstávají až do té doby než založí vlastní rodinu. Povídali mi o tom jak si našetří na nevěstu, protože v jejich zemi si musí dívku od rodičů vyplatit. A není to levná záležitost. Dobrá nevěsta stojí i několik krav. A to už je slušné jmění. Vyprávěli jak se ožení a budou mít hodně dětí. Jak by chtěli mít několik žen, protože tak udělají více práce a rodina bude bohatší.

Povídali jsme si dlouho a pak stejně náhle jako se objevili zmizeli zpět v buši. Zůstala po nich jen vzpomínka a pár fotografií. Za rok až se vrátím už budou Morani – bojovníci.

Možná si na ně vzpomenete i vy, až v den svých osumnáctých narozenin pozvednete sklenici k přípitku, napijete se a budete dospělí. Třeba si vzpomenete, že ne všude na světě je to takhle jednoduché.

Český klub cestovatelů, Belcrediho 18, BRNO 628 00, tel.: 606 711 712 http://www.ckc.cz e-mail: info@ckc.cz

^ Top