Reportáže

Monte Roraima – 2 810 m autor: Petr Jahoda

P. Jahoda je prezidentem Českého klubu cestovatelů

Pršelo a blejskalo se sedm neděl. Čili do rána a ráno to pokračuje. V 7:30 vyrážíme. V 9:15 jsme v Base campu. Dál je to více do kopce, ale žádný trhák. Procházíme naprosto fantastickým kouskem pásma deštného pralesa. Obrovské 30 metrové kapradinové stromy, spousta květin a stále prší. Tím víc je to krásné. Jeden kamarád má dost těžkou krizi. Jde co noha nohu mine. Jdu za ním. Pomáhám mu alespoň psychicky. Z oblohy padají proudy vody. Někdy nepoznáme, kdy jenom prší a kdy zrovna stojíme pod vodopádem. Je to nádherné. Bez deště by to nebylo ono. I když nám už začíná být slušně zima. Nahoře máme přecházet ještě jednu řeku, která by taky mohla být příliš rozvodněná. Kolik potoků jsme přešli, to ani nepočítám. Celá cesta je vlastně jeden potok. Hora je celá v mraku. Zahlídli jsme jí jen 2× na několik sekund. Přicházíme k velkému vodopádu. Z výšky asi 100 – 200 m tu dopadají chuchvalce vody přímo na cestu, po které musíme projít. Průvodce má strach, že je vodopád moc silný a že s sebou strhává i kameny. Pozorovali jsme ho asi deset minut a nespadlo nic. Rozhodli jsme se jít. Byl to velmi silný zážitek. Vítr, který vodopád produkoval, byl v nárazech velmi silný, ve větších přívalech vody téměř není vidět. Takový déšť jsem ještě nezažil. Vodopád je široký asi 30 – 50 metrů. Průchod, respektive průběh, trvá asi 3 minuty.

Už je to za mnou. Teď ještě kluci. Průvodce a za ním ostatní. Náš kamarád je zcela vyčerpaný. Je mu zle. Je to tím, že celou dobu co jsme tady téměř nejedl. Teď drtí mezi zuby sladkou tyčinku. Jak budeme nahoře tak mu dám vitamíny. Výstup tímto tempem byl náročný a chlad vykonal také svoje.

A už jsme tady. Vrchol. Paráda. Ještě 15 minut do hotelu. To je poměrně rozlehlá skalní římsa s převisem, kde se obvykle bivakuje. Přicházíme sem ve 14 hodin. Čili za 7 1/2 hodiny z prvního bivaku. Stavím Kamarádovi stan a ten jde ihned spát. Ještě mu dávám tablety vitamínů a půjčuji mu i svůj spacák. Oblačnost se trhá a na stan začíná svítit slunce. Je to dobře, protože i já jsem hodně prokřehlý. Zápěstí mám téměř nepohyblivé. Jen co rozmrznu, vyrážím fotit. Krásné kytičky a počasí je natolik milosrdné, že odhaluje i sousední Kukenán-tepuí, stěnu s naším vodopádem a dokonce i fascinující pohled na Grand Savanu. Stálo to za tu námahu, tohle dobrodružství nebylo marné.

Český klub cestovatelů, Belcrediho 18, BRNO 628 00, tel.: 606 711 712 http://www.ckc.cz e-mail: info@ckc.cz

^ Top