Reportáže

V zemi, kde lidé stále používají pazourky a kamenné sekery

Autor: P. Jahoda – prezident Českého klubu cestovatelů

Zkrácená a upravená ukázka z knihy Nazí a divocí (Mladá Fronta 2001)

Zpráva o expedici

Snem každého cestovatele je objevovat a poznávat nové a nepoznané kraje, hory, národy, živočichy, rostliny… V dnešním civilizovaném světě to však už není jednoducé. Pryč je doba doktora Holuba, pryč je doba amerických pionýrů, už je pryč i doba Nansenů, Amundsenů a dokonce i Hillaryů a Tenzingů. Ale přesto na přelomu druhého tisíciletí, v době jaderné energie a letů do vesmíru, jsou na naší planetě ještě stále bílá místa na mapě. Není jich mnoho, ale jsou. Jedním z nich je Irian Jaya. Dá se také říci, že Irian je i nejobtížnější expediční lokalitou, jak pro svoji těžkou přístupnost, tak i pro velkou odlehlost od civilizace. Díky tomu se zde zachoval až neuvěřitelně primitivní způsob života zdejších domorodců. Tvrzení, že lidé hluboko v horách Irianu žijí ještě stále na úrovni doby kamenné, není rozhodně přehnané. V těchto světem zapomenutých a lidem velice těžko přístupných horách a pralesích lze ještě objevit lidi, kteří snad nikdy neviděli bílého člověka. O tom jsme se na našich expedicích mohli sami přesvědčit.

Papuánci – nejdivočejší lidé světa autor: Petr Jahoda

Papua, nebo chcete-li Nová Guinea je po Grónsku druhý největší ostrov světa. Leží jen kousíček na sever od Austrálie. Ostrov je uměle rozdělen na dvě časti – indonéskou Irian Jaya a Papuu Novou Guineu, která je samostatná. Irian Jaya je dnes na konci dvacátého století pravděpodobně nejdivočejší místo naší planety. V jeho horách je civilizací téměř nedotčených několik desítek kmenů ještě stále divoce žijících domorodců, kteří byli před nedávnem obávanými lidojedy. Vždyť údolí Baliem, dlouhé šedesát a široké patnáct kilometrů, obývané kmenem Daniů, bylo objeveno teprve v roce 1938, kdy se do něj jako první běloch dostal Richard Archbold. Na jihu ostrova v roce 1961 zmizel v pralesích Irianu 23 letý američan Michael Rokefeller syn guvernéra státu New York. Mladík nebyl nikdy nalezen. Zmizel na území Asmatů, jejichž nejdůležitější jídlo v době válek byly larvy smíchané s mozky nepřátel, z jejich lebky čerpali sílu. Můžeme se jen dohadovat zda zahynul přirozenou smrtí či zda skončil jiným, méně humánním způsobem (v žaludcích domorodců). V rovinách nížinné džungle žije také několik kmenů „stromových lidí“. Nazývají se tak, protože si staví své domy na stromech, někdy až 40 metrů vysoko v jejich korunách. I oni ctili dobrý zvyk svých sousedů z hor v okolí údolí Baliem a ještě do nedávna pojídali své nepřátele. Korowajové a Kombajové byli nejobávanějšími z nich. Právě sem směřovala naše poslední expedice.

Cestovat na Irian Jayu je poněkud složitější. K pobytu na ostrově je potřeba zvláštní povolení od indonéské policie. Paradoxní je, že toto povolení lze získat až na ostrově. A získat ho není vůbec jednoduché, musíte na ně trpělivě čekat. V Asii je na všechno dost času. Čekáte a přitom vůbec není jisté, zda povolení k pobytu a hlavně k pohybu na ostrově dostanete. Jisté je však to, že kamkoli se hnete, chce každý toto povolení vidět. Je to začarovaný kruh. Pokusit se letět do údolí Baliem bez něho je tedy zbytečné. A to Vám tento permit otevírá cestu jen do povolených oblastí. Bohužel to, co nás na Irianu zajímá spadá téměř vše do území zakázaných, tam kde nám toto povolení není nic platné, tam kde nám pomohou už jen naše známosti. Přátelé nám pomáhají i při získání prvního permitu. Ale problémy pokračují. Do baliemského údolí létají třikrát v týdnu 2 letadla. Ze zkušenosti ale víme, že často odletí jen to první. A tak začne boj o místo právě v něm. Ani po příletu do Wameny ještě není vyhráno. Je to pro nás poslední místo, kam nám otevírá cestu těžce získaný permit.

Český klub cestovatelů, Belcrediho 18, BRNO 628 00, tel.: 606 711 712 http://www.ckc.cz e-mail: info@ckc.cz

^ Top