Zuzana Isabella Tornikidis

Zuzana Isabella Tornikidis – pod tímto komplikovaným a cizokrajně vyhlížejícím jménem se skrývá docela normální, skoro bych řekla až obyčejná, Češka z Prahy. A nic na tom nemění ani ještě komplikovanější a exotičtější vysokoškolské tituly: BBA – Bachelor of Business Administration a MBA – Master of Business Communication.

Narodila jsem se v říjnu roku 1975 na pražském Střeleckém ostrově; v místě, kde dnes místo porodnice stojí tenisové kurty. Osud mě tedy předurčil buď lásku k tenisu, nebo lásku k ostrovům. Dnes už vím, že oboje je fajn; ale ostrovy to u mě vyhrály na celé čáře. A především ty, které se navíc pyšní krásnými horami.

Jako první mě učaroval hned celý soubor ostrovů – Japonsko. Během osmi let na základní škole jsem popsala a polepila výstřižky více než deset sešitů; zajímalo mne cokoliv, co se jen trochu týkalo této, pro mne tak uchvacující, země. Dnes, v den, kdy píši tento životopis, musím s notnou dávkou zahanbení konstatovat, že Japonsko pro mne zůstává i nadále zemí nepoznanou.

Tak-teď by bylo asi nasnadě popsat, jak se začala vyvíjet má skutečná cestovatelská kariéra. Potíž je ale v tom, že vlastně žádnou cestovatelskou kariéru nemám. Jsem (bohužel) spíš jen nadšený turista, než opravdový cestovatel. A zejména v konkurenci takových jmen, jaká vidím mezi členy Českého klubu cestovatelů, se mi zdá více než drzé se titulem „cestovatel“ vůbec označit. Nezúčastnila jsem se žádné objevitelské expedice, nenatočila jsem žádný dokument, nevydala žádnou knihu, dokonce jsem ani nepublikovala žádný článek. Snad jeden drobný komentář k situaci ve Venezuele v Lidových novinách, ale to je všechno. Ale jsem optimista a cestovatelský nadšenec – a tak věřím, že to všechno ještě přijde! Zatím sbírám nápady a náměty, fotím a píši tzv. do šuplíku.

A jak že to vlastně je s tím mým „cestováním“ „necestováním“? Do značné míry je prozatím spojeno s mým profesionálním, dříve studentským životem. Jsem jedním z těch šťastných lidí, kteří studovali vysokou školu po roce 1989, tedy v podmínkách, kdy studium v zahraničí už nebylo jen nedostižným snem. Svou první „expedici“ jsem podnikla hned po maturitě – jako au-pair v Londýně (další ostrov v mém cestovatelském deníčku). Zážitky by vydaly hned na celou knihu, ale moc příjemné čtení by to nebylo. Nicméně škola žití a přežití to byla dokonalá; dnes už mě asi překvapí jen máloco.

Z Londýna jsem se přestěhovala do španělské Barcelony; a prožila v ní skutečně nádherné roky na vysoké škole. Především díky velké spoustě spolužáků z celého světa, zejména z Latinské Ameriky. Když se dnes podívám na mapu tohoto nádherného kontinentu, vím, že v každé z jeho zemí mám minimálně jednoho kamaráda. Latinská Amerika se stala mojí velkou láskou – na více jak čtvrt roku cestování po Venezuele nikdy nezapomenu. Během studia jsem pak podnikla ještě dvouměsíční cestu po Řecku a Krétě, cesty po Francii, Chorvatsku, Rakousku, Maltě a Sicílii a zejména nezapomenutelnou cestu po Korsice. Jeden ze semestrů jsem studovala v Amsterdamu, takže jsem měla ideální příležitost projezdit Nizozemí na kole křížem krážem. Při semestru v Paříži jsem zahodila legitimaci do metra a chodila všude pěšky – báječný způsob, jak poznat utajené krásy této perly mezi městy.

Skončila jsem vysokou školu a vrátila se do Čech. V Technologickém centru Akademie věd jsem tvořila a řídila projekty Evropské komise; a přitom často cestovala po klasické evropské trojce Brusel-Lucemburk-Strasburg. Škoda jen, že byrokratické papírování postupně přerostlo do neúnosných mezí. Nebo jsem si to alespoň myslela. Práce na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky mě ale ukázala, že to nebylo tak zlé. Po dvou letech na odboru amerických států jsem pochopila, že současná česká diplomacie zaměstnává především zdatné úředníky. Dnes pracuji v České konsolidační agentuře – není to sice diplomatický post, ale paradoxně se teď diplomacii, vyjednávání a cestování věnuji mnohem více než na ministerstvu.

Ale abych dokončila seznam svých cestovatelských zážitků: během posledních tří let se mi podařilo uskutečnit třítýdenní cestu po thajských ostrovech, absolutně uchvacující třítýdenní cestu po Bali a překvapivě objevnou měsíční cestu po ostrovech v Jónském moři. Navíc jsem složila kapitánské zkoušky na plachetnici-takže usilovně plánuji velkou námořní expedici po méně známých řeckých ostrovech.

Zuzana Isabella Tornikidis (10.3.2005)

^ Top