Zábranský – www.zabransky.cz

MgA. Miloš Zábranský (52) patří k nejzajímavějším postavám české kinematografie. Začínal v divadle jako dětský herec, navštěvoval strojní průmyslovou školu a pracoval jako dělník v ČKD Lokomotivka. Mezi lety 1977–1982 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), kde tehdy vzbudil pozornost svými školními filmy Pavilón Z (1979) a Horečka všedního dne (1980), který v USA kandidoval na studenstkého Oskara (v Čechách se stal kultovním filmem, který předznamenal komunistickou „perestrojku“ i v oblasti filmu) nebo Poslední mejdan (1982), který byl cenzurou zničen, rozstříhán a okleštěn. Kvůli těmto snímkům nesměl režisér několik let natáčet. Přesto se mu podařilo v průběhu osmdesátých let natočit svůj patrně nejznámější celovečerní film, legendární Dům pro dva (1987), zakazovaný, přesto nominovaný o rok později v Berlíně na evropskou filmovou cenu Félix. Ten tvoří spolu s dalšími dvěma filmy Masseba (1988) a Stavení (1991) ucelený duchovní triptych, jehož ústředním obsahem je středoevropská křesťanská mytologie, zasazená ovšem do širších filozofických souvislostí. Důsledná myšlenková orientace režiséra je v českém i evropském hraném filmu velmi ojedinělá a Zábranský byl tak přirovnáván k tvůrcům jako Robert Bresson či Federico Fellini, nabízí se i souvislosti s tvorbou Andreje Tarkovského. V devadesátých letech se režisér věnuje dokumentárním projektům jako Hallo World (1992), o horolezcích, kteří zdolávají nejvyšší hory šesti kontitnentů věnované k oslavě olympijských her (v roce 1974 se Zábranský účastnil expedice do nejhlubších propastí světa, v mládí provozoval nejrůznější sporty), cestuje do dalekých končin, z kterých píše povídky (Film z Nového světa, Sagarmatha a další), zajímá se o alternativní medicínu (Seance 1994). Dokumentární a experimentální filmy Devět prezidentů (1996), Čechy krásné, Čechy mé (1998), film na rozhlasovou koláž Václava Havla nebo Občan Karel Kryl (1999), o bardu, který chtěl pozvednout český národ, se režisér zabývá mýtem osobnosti v politickém kontextu moderní české historie spojující duchovní odpovědnost jedince v naší společnosti. Zábranský hledá prvky demokracie a svobody i v hudbě, aby natočil Osud jednoho zbabělce (1998), kdy hrdinové románů Josefa Škvoreckého skutečně existovali. Film je fiktivní životní příběh trumpetisty Benno Mánesa, vlastně historií jazzu v Čechách. (Film byl vybrán Českou veřejnoprávní televizí r. 2002 do cyklu souhvězdí dokumentu, generace nejlepších českých dokumentaristů). Obživlý obraz „V Ateliéru“ (1997), slavné Coubetovo dílo se dočkalo reálné alegorie filmové tvorby Russel Garcia. 72 hodin Nonstop Ferlinghetti (1998) je unikátní koláž z další americké legendy. Lawrenc Ferlinghetti, básník, beatnik, kdy se s ním sešlo na třista šedesát recitátorů. Setkání světů (2000), zpravodajství z neznámeno města (aneb šamanská alegorie), film natočen při příležitosti světové výstavy EXPO 2000 Hannover dovršuje prvky koláží s hudbou nebo mluveným slovem. Několik let připravovaný film Pražská mše (2001), ztvárněný k příležitosti milénia (s jazzovou hudbou Karla Růžičky), oslavuje město Prahu nezaměnitelným opusem, který byl mimo jiné promínán k příležitosti vstupu České republiky do Evropské unie.

„Ve svých 18 letech jsem totiž zažil dost velkou katastrofu – umíral jsem. A to pro mne byla vstupenka do dalšího, neznámého prostoru. Jel jsem za jednou krásnou holkou na motorce a v zatáčce mělo auto v protisměru poruchu a vedle stál nějaký člověk. Nechtěl jsem ho porazit a vyhnul jsem se mu tak, že jsem se sám rozbil. Když jsem tehdy umíral, pochopil jsem, že jsou věci mezi nebem a zemí. Pamatuji si určité vizuální vjemy a také to, že jsem se rozhodl, že umřít nechci.“ (M. Zábranský) v rozhovoru pro časopis Regenerace, č. 9/2003).

Dnes je Zábranský nejen autorem mnoha dokumentárních filmů a filmových experimentů, ale i producentem, výtvarníkem, pedagogem na pražské FAMUkrest- a členem Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Mgr. Martin Švoma katedra filmových studií FFUK Praha

^ Top